Andrej Babiš odmítá debatu na ČT. Strach z konfrontace, nebo promyšlený tah?

V kostce:

• Česká televize připravuje finální předvolební superdebatu, ale Andrej Babiš pozvání zatím odmítá.
• Navzdory změně moderátora zůstává lídr ANO k veřejnoprávní televizi kritický.
• Podle politologů se Babiš debatám spíše vyhýbá, protože mu nesvědčí živé vysílání.
• Debaty mohou mít silný vliv na voliče – podle průzkumů až na dvě třetiny z nich.

Předvolební kampaň se blíží ke svému vrcholu a s ní i série televizních debat, které mají šanci výrazně ovlivnit voličské preference. Zatímco komerční televize už mají potvrzenou účast hlavních politických lídrů, Česká televize zatím marně čeká na rozhodnutí Andreje Babiše.

Lídr hnutí ANO a bývalý premiér opakovaně odmítá vystoupit ve vysílání veřejnoprávní televize. Superdebata ČT, která je naplánována na 28. září, tak zůstává bez jeho potvrzení.

Změna moderátora zatím nestačila

Česká televize se přesto pokusila vyjít Babišovi vstříc. Do čela debaty byla místo původně plánovaných moderátorů – Jana Peroutky nebo Martina Řezníčka – dosazena Marcela Augustová. Ta je podle informací osobou, kterou Babiš respektuje víc než jiné tváře ČT.

Přesto zůstává postoj šéfa ANO stejný. Dlouhodobě tvrdí, že do České televize „nechodí a ani chodit nebude“. Na veřejnoprávní médium útočí už řadu let, obviňuje ho z jednostranného a aktivistického přístupu. ČT naopak opakovaně hájí svou nezávislost a vyváženost.

Debaty jako Babišova slabina?

Podle komentátorů a politologů ale může za Babišovým zdrženlivým postojem stát i jiný důvod než jen dlouhodobý odpor k veřejnoprávnímu médiu. Televizní debaty nejsou jeho silná stránka.

Babiš v přímém přenosu často působí chaoticky, rychle přechází z tématu na téma a nezřídka přepíná mezi češtinou a slovenštinou. Ve srovnání s klidným a připraveným vystupováním Petra Fialy tak může ztrácet body. A to zejména u nerozhodnutých voličů, pro které bývá forma projevu stejně důležitá jako obsah.

„Je zřejmé, že Babiš se snaží vybírat jen taková mediální prostředí, kde se cítí bezpečně,“ říká politolog Jan Kubáček. „Veřejnoprávní televize mezi ně nepatří, protože ví, že otázky mohou být nepříjemné.“