Piráti se v posledních měsících ocitají pod drobnohledem – nejen médií, ale i voličů, kteří sledují, kam strana pod novým předsedou Zdeňkem Hřibem směřuje. Od chvíle, kdy se bývalý pražský primátor loni v listopadu ujal vedení, zaznívají sliby o „novém začátku“ a posunu strany k politickému středu. Jenže realita ukazuje, že cesta k této proměně nebude tak jednoduchá, jak si vedení možná představovalo.
Hřibova „Nová pirátská vlna“: nový kurz a staré stíny
Hřib si hned po zvolení stanovil jasný cíl – zjednodušit fungování strany a posunout Piráty blíže k umírněným voličům. Reformní balík, který dostal název „Nová pirátská vlna“, měl znamenat čerstvý vítr a návrat do dob, kdy Piráti lákali především liberálně smýšlející městské publikum.
Jenže už první kroky vyvolaly napětí. Část levicového křídla strany reagovala odchodem – mezi jinými odešla Jana Michailidu, Mikuláš Peksa či Dalibor Záhora. Piráti tak ztratili viditelné tváře, které reprezentovaly levicovější ideály.
Od středu k Marxovi? Kandidáti a jejich slogany
Zatímco Hřib hovoří o „vycentrovaných Pirátech“, někteří kandidáti vysílají jiný signál. Například Adam Šenk, dvojka kandidátky v Ústeckém kraji, otevřeně hlásá: „Zasloužíme si důstojné mzdy a férovou společnost, kde miliardáři nebohatnou na úkor pracujících!“
Taková rétorika okamžitě vyvolala reakce – a na sociálních sítích se znovu rozjel kolotoč vtipů a posměšků. Věta „A pak se divíte, že vám říkají komunisti“ začala opět kolovat veřejným prostorem.
Kam ale Piráti skutečně míří – a podaří se jim přesvědčit voliče, že už nejsou stranou levicových experimentů?
Zelení na kandidátkách: logické spojenectví, nebo strategická mina?
Další vlnu diskusí přineslo přizvání členů Strany zelených na pirátské kandidátky. V letošních volbách jich bude kandidovat zhruba třicet. Na papíře jde o chytrý tah – Piráti získají širší základnu, Zelení větší šanci na politické přežití. Jenže realita je složitější.
Zelení jsou vnímáni jako progresivní levice s návrhy, které část veřejnosti považuje za příliš radikální – třeba univerzální základní příjem nebo odmítání jaderné energetiky. Hřib se proto snaží ujišťovat, že Piráti jádro podporují, a dokonce voličům doporučuje, aby „nekroužkovali Zelené“. Jenže tím vlastně přiznává, že jednotné stanovisko strany není zcela jasné.
Kandidát s komunistickou minulostí: reputační zátěž?
Do symbolických problémů patří i karlovarský lídr Vladimír Votápek – bývalý člen KSČ až do roku 1992. Dnes sice vystupuje jako středový liberál, má podporu Hřiba i vedení, ale jeho minulost je stále terčem kritiky. A to nejen od opozice, ale i uvnitř samotné strany.
Piráti rostou, ale obraz je popraskaný
Navzdory těmto kontroverzím preference Pirátů rostou. Návrat do Poslanecké sněmovny se zdá být jistý a Hřib dokázal stabilizovat vnitřní chaos. Strana tak po delší době působí organizovaněji a připraveněji než před rokem.
Přesto nad nimi visí otázka: uvěří jim voliči, že dnes skutečně míří do politického středu? Nebo budou kvůli kandidátům s levicovou rétorikou, spolupráci se Zelenými a historickým „kostlivcům ve skříni“ stále poslouchat známý refrén: „A pak se divíte, že vám říkají komunisti.“
Napsat komentář