Kolik nás stojí auta s řidičem pro politiky? Vyhnánek ukazuje, jak vypadá veřejná arogance

Když komfort vítězí nad rozumem

Auto s řidičem – už samotné spojení vyvolává představu luxusu, lesku, výjimečnosti. Dlouho šlo o doménu politiků, top manažerů nebo celebrit. Ale v Česku se tento symbol pohodlí proměnil ve zcela běžný benefit, který si neplatí ti, kdo ho využívají – nýbrž my všichni.

Veřejná správa u nás funguje podle zvláštních pravidel. Co by jinde bylo za hranou, je u nás „standard“. Zatímco ve firemní sféře má auto s řidičem pár vyvolených, ve státní sféře se rozrostl tento „komfortní virus“ do stovek případů. Týká se místostarostů, náměstků ministrů i ředitelů městských firem. A z našich daní pak tečou stovky milionů ročně – jen aby někoho nebolely nohy.

Pavel Vyhnánek, bývalý pražský radní, dnes ředitel městské příspěvkové organizace, na to opakovaně upozorňuje. Sám měl na služební vůz s řidičem nárok, ale dobrovolně ho odmítl. Proč? Protože mu přišlo normální jezdit MHD. A taky proto, že věděl, co to stojí. Jen provoz jednoho vozu s řidičem totiž přijde daňové poplatníky zhruba na milion korun ročně.

Nabízí se tedy otázka:
Kolik luxusu si ještě necháme namluvit jako „nutnost pro výkon funkce“? A kolik nás to vlastně stojí?

Když „benefit“ znamená veřejné peníze

Pavel Vyhnánek se ve své politické kariéře rozhodl nejít jen osobním příkladem, ale také systémovou cestou. V rámci pražského zastupitelstva navrhl zrušení výhody „auto s řidičem“ pro všechny radní, s výjimkou primátora. Výsledek? 23 hlasů pro, 42 proti. Návrh neprošel.

Co to říká o naší politické kultuře? Podle Vyhnánka jasně: větší váhu má pohodlí než úcta k veřejným penězům. A co víc – i ti politici, kteří se veřejně prezentují jako průhlední, úsporní a odpovědní, často neváhají tento drahý benefit bránit.

Přitom nejde o dramatické omezení komfortu. Jde jen o návrat do reality. Do tramvaje. Do vlaku. Do normálního světa, kde se na práci cestuje jako běžný člověk.