Vladimír Menšík byl český herec, který dokázal rozesmát každého. Jeho energie, humor a výjimečný talent se navždy zapsaly do srdcí milionů diváků. Nezapomenutelnou osobností byl nejen na filmovém plátně, ale i v soukromí. Přestože jeho pracovní nasazení často převyšovalo rodinný život, jeho láska k blízkým nikdy nevyhasla.
Dětství a původ
Vladimír Menšík se narodil 9. října 1929 v Ivančicích, malém městě na jižní Moravě. Pocházel z obyčejné dělnické rodiny a jeho dětství nebylo jednoduché. Už tehdy však vynikal komediálním talentem a citem pro dramatizaci každodenního života. Po absolvování Střední průmyslové školy strojnické se rozhodl pro studium na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze, kterou dokončil v roce 1953. Tím se vydal na cestu, která ho navždy zapsala do dějin české kinematografie.
Herecká kariéra a popularita
Jeho herecká dráha začala už během studií, ale skutečný průlom přišel v 60. letech. Menšík měl dar přirozeně propojovat komediální i dramatické role. Hrál v nespočtu filmů, televizních inscenací i divadelních představení. Mezi jeho nejznámější filmy patří Lásky jedné plavovlásky, Pane, vy jste vdova!, Dobří holubi se vracejí či Zítra to roztočíme, drahoušku! Nezapomenutelně se zapsal i jako moderátor silvestrovských estrád a vypravěč anekdot.
Menšík byl mimořádně všestranný – uměl pobavit děti v pořadech jako Arabela nebo Pohádky ovčí babičky, ale zároveň dokázal ztvárnit i hluboce tragické postavy. Režiséři si ho cenili pro jeho výjimečnou schopnost improvizace. Diváci ho milovali pro jeho lidskost a přirozenost.
Rodina a vztahy
Menšík byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Věra, se kterou měl syna Petra. Přestože se jejich manželství rozpadlo, zůstali v kontaktu a Menšík se nadále staral o svou původní rodinu. Později se oženil s Olgou Strnadovou, se kterou měl dvě děti – Jana a Martinu. Jan často vzpomíná na otce jako na laskavého člověka, který do jejich života vnášel humor a porozumění, zatímco matka Olga byla tou přísnější.
V rodinném kruhu byl Menšík známý svým smyslem pro humor i v běžném životě. Syn Petr vzpomínal, jak mu otec večer před natáčením poradil, aby herečce Jiřině Bohdalové řekl, že má jedenáct dětí – a on to ráno bez zaváhání zopakoval. Takové drobné žertíky byly u Menšíka na denním pořádku.
Fabulátor, který miloval život
Menšík měl výjimečný dar fabulace. Vymýšlel příběhy, přikrášloval realitu a bavil své okolí i v nejtěžších chvílích. Dokonce si jednou upravil rok narození – místo 1929 uvedl 1924, aby měl nárok na dřívější důchod. Lidé mu však tyto „finty“ nikdy nevyčítali – právě naopak, byly součástí jeho osobního kouzla.
Boj se zdravím
Navzdory veselému vystupování trpěl Menšík celý život vážnými zdravotními problémy. Od mládí ho trápilo chronické astma, které se s přibývajícím věkem zhoršovalo. Přesto pokračoval v práci a natáčení, dokud mu to zdraví dovolilo. Mnozí kolegové vzpomínají, jak mezi záchvaty dušnosti v zákulisí inhaloval kyslík, jen aby mohl opět vystoupit před publikem.
V posledních letech života byl opakovaně hospitalizován. Přesto nikdy nepřestal myslet na své blízké a snažil se rozdávat radost – i když jemu samotnému bylo těžko.
Smrt a poslední dny
Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988 v Brně, ve věku 58 let, v nemocnici u sv. Anny, kde byl hospitalizován kvůli zhoršení zdravotního stavu. Jeho smrt byla šokem nejen pro rodinu, ale i pro celé Československo. Ironií osudu je, že ve stejném týdnu zemřela i jeho první manželka Věra, která ležela ve stejné nemocnici. Jejich syn Petr později vzpomínal, jak silné bylo jejich pouto, které přetrvalo i po rozvodu – doslova až do posledního dechu.
Odkaz a památka
I více než tři desetiletí po jeho smrti zůstává Menšík nedílnou součástí české kultury. Mnohé jeho filmy a televizní vystoupení se dodnes pravidelně reprízují a těší se velké oblibě napříč generacemi. Jeho osobnost inspirovala množství herců, kteří v něm vidí nejen profesionální vzor, ale i příklad lidskosti, skromnosti a lásky k životu.
Na jeho počest bylo v rodných Ivančicích zřízeno Muzeum Vladimíra Menšíka, které připomíná nejen jeho herecké úspěchy, ale i osobní příběh. Jeho hrob na Ústředním hřbitově v Brně navštěvují lidé, aby si uctili památku muže, který rozdával smích i v nejtěžších chvílích.
Vladimír Menšík nebyl jen herec. Byl to člověk, který dokázal spojit neuvěřitelný talent s hlubokým citem pro lidi. Jeho životní filozofie byla jednoduchá – rozdávat radost, milovat život a stát při svých blízkých. Přestože nás opustil předčasně, zůstává tu s námi – v každém úsměvu, který nám vyčaruje jeho role, v každé vzpomínce, kterou po sobě zanechal.
Napsat komentář