PPWR přináší jednu z největších změn pravidel pro obaly za posledních 30 let.
Nové povinnosti se postupně dotknou výrobců, obchodů, e-shopů, restaurací i samotných spotřebitelů.
Firmy upozorňují především na byrokracii, náklady a řadu pravidel, jejichž praktické provedení podle nich stále není dostatečně jasné.
Podle Tomáše Prouzy může výsledný dodatečný účet pro zákazníka postupně dosáhnout 4 000 až 6 000 korun.
PPWR se netýká pouze výrobců krabic, kelímků nebo plastových obalů. Evropská pravidla mají postupně ovlivnit také způsob, jakým lidé nakupují potraviny, objednávají zboží z e-shopů nebo si berou jídlo s sebou z restaurací. Cílem je omezovat množství obalového odpadu, podporovat recyklaci a rozšiřovat opakované používání obalů. Součástí změn je rovněž snaha odstranit některé problematické látky a omezit zbytečně velké obaly.
Samotný základní směr regulace přitom část zástupců byznysu nezpochybňuje. Kritika míří hlavně na způsob, jakým mají být jednotlivé požadavky zaváděny. Firmy upozorňují na administrativní zátěž, náklady a pravidla, která podle nich nejsou ve všech případech dostatečně vyjasněná. Povinnosti budou navíc přicházet postupně a některé zásadní změny jsou naplánovány až na další roky. Co tedy PPWR skutečně přinese a proč obchodníci tvrdí, že část nákladů nakonec pocítí běžní zákazníci?
Myslíte si, že jsou přísnější evropská pravidla pro obaly správným krokem?
PPWR přináší první změny
Evropské nařízení o obalech a obalových odpadech představuje rozsáhlý soubor pravidel, jejichž jednotlivé části mají nabíhat postupně až do roku 2040. Podle šéfa Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy jde o mimořádně zásadní změnu. „Je to asi největší změna pravidel v obalech za posledních 30 let,“ říká Prouza.
Mezi první řešené oblasti patří omezení takzvaných věčných chemikálií PFAS v obalech. Tyto látky byly využívány mimo jiné díky schopnosti odpuzovat vodu a mastnotu. Dlouhodobě však existují obavy z jejich možných negativních dopadů na zdraví, včetně souvislosti s rakovinou a hormonálními poruchami.
Další novinkou je uvádění výrobce obalu na etiketě výrobku. Právě tato povinnost vyvolává mezi částí podnikatelů výraznou kritiku. Jednatel Mlékárny Polná Miloš Kvasnička ji označuje jednoznačně: „Povinnost označovat výrobce obalu je ukázkový úřednický nesmysl.“
Upozorňuje například na situaci s pomazánkou prodávanou v plastovém kelímku s kovovým víčkem. Podle jeho popisu nemusí být za výrobce obalu považovány firmy vyrábějící jednotlivé části. Rozhodující může být subjekt, který je spojí a výrobek naplní. U privátní značky se pak podle něj může za výrobce obalu považovat samotný supermarket.



Diskuse
0 komentářů