◉ Mikuláš Minář hájí Jindřicha Rajchla před zveřejněním jeho soukromého videa.
◉ Zveřejnění intimních záznamů považuje za digitální násilí a útok na demokracii.
◉ Situace se však mění: video si prý Rajchl publikoval sám, tvrdí Minář v dodatku.
◉ Co to znamená pro hranici mezi soukromím a veřejným životem politiků?
Soukromé video Jindřicha Rajchla vyvolalo v české veřejnosti silné emoce. Zatímco část společnosti skandál sleduje se senzací, Mikuláš Minář upozorňuje na závažnější rozměr celé kauzy. Zveřejnění intimních materiálů politiků podle něj ohrožuje demokracii a otevírá dveře digitálnímu násilí. Zastává se tak člověka, se kterým jinak nesouhlasí takřka v ničem. Ale jaká je skutečnost? Nové informace posouvají celou situaci do jiného světla. Co se vlastně stalo, kdo nese odpovědnost a kde končí právo na soukromí veřejně činné osoby?
Mikuláš Minář hájí Rajchla. Mluví o hranicích demokracie
„S Jindřichem Rajchlem se neshodnu snad v ničem,“ začíná svůj komentář bývalý předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář. Přesto cítí potřebu ho bránit. Důvodem je únik soukromého videa, které má zachycovat Rajchla, jeho manželku a dalšího muže při intimních aktivitách. Podle Mináře takové zveřejnění překračuje hranice slušnosti i zákona.
„Únik soukromého sexuálního videa je nebezpečná forma vydírání. Je to digitální násilí,“ varuje Minář. Kritiku směřuje především na youtubera Oganesjana, který údajně chtěl video zveřejnit na své placené platformě. To vnímá Minář jako „zvrácený hyenismus“ a „nebezpečný precedens“.
Soukromé video mění kontext. Minář přiznal omyl
Zprvu to vypadalo jako útok zvenčí – vydírání, natáčení u domu, snaha zesměšnit politika skrze jeho soukromé video. Jenže v následném dodatku Mikuláš Minář přiznává chybu. Z nových informací vyplývá, že video možná neuniklo, ale bylo zveřejněno samotným Rajchlem, a to dobrovolně.
„Pokud tomu tak je, tak svou rodinu ohrozil jen Rajchl sám,“ uvádí Minář a dodává, že v takovém případě není na místě hrát roli oběti. „Za tuhle ostudu si může jen Rajchl sám. Říká se tomu karma.“
Tím se podle něj mění samotný princip. Nejde o nelegální zveřejnění, ale o dobrovolné zneveřejnění intimity, která se později obrátila proti autorovi. I tak však Minář trvá na důležitosti zachování hranice mezi soukromím a veřejností.
Co je v demokracii přijatelné a co už ne?
Mikuláš Minář upozorňuje, že útoky na osobní život politiků vedou ke ztrátě důvěry ve veřejný prostor. Opírá se i o slova filosofky Hannah Arendtové, podle níž mazání hranice mezi soukromým a veřejným bývá nástrojem totalitních režimů.
„Politici mají být poraženi argumentačně, nikoli skrze soukromé video, kde figuruje jejich manželka,“ zdůrazňuje. Věří, že i když se jedná o kontroverzního politika, veřejnost by měla rozlišovat mezi tím, co je skutečně podstatné – tedy hodnoty, rétorika, lži – a tím, co patří do ložnice.
Napsat komentář