Legendární jméno se vrací! Dcera Luxa ve sněmovně. Dojemné vzpomínky na otce!

◉ Marie Kršková zasedla ve sněmovně 26 let po svém otci Josefu Luxovi.
◉ Do politiky ji přivedla touha ovlivnit rozhodnutí, se kterými nesouhlasila jako starostka.
◉ Ve sněmovně chce hájit venkov, školství i zahraničněpolitické směřování Česka.
◉ Přestože do KDU-ČSL vstoupila nedávno, už dnes nese tíhu očekávání kvůli jménu Lux.

Marie Kršková poprvé zasedla ve sněmovně a uzavřela tím symbolický kruh – před 26 lety ji kvůli vážné nemoci opustil její otec, Josef Lux. Nyní dcera legendárního politika vstupuje do vysoké politiky. S pokorou, odpovědností a jasnými cíli. Přesto přiznává, že role „dcery slavného otce“ není jednoduchá. Jak se v nové roli cítí? Co ji přivedlo z komunálu až do dolní komory parlamentu? A jaké hodnoty si odnesla z rodiny?

Když se Marie Kršková v pondělí poprvé usadila v poslanecké lavici, v mnoha očích se symbolicky uzavřel kruh, který začal psát její otec Josef Lux. Ten kvůli vážné nemoci v roce 1999 opustil politiku a krátce na to zemřel. Jeho dcera tehdy měla teprve patnáct. Dnes, o více než dvě dekády později, nastupuje do sněmovny s odhodláním měnit věci, se kterými jako starostka nesouhlasila.

„Mým cílem opravdu nebylo sedět v Poslanecké sněmovně,“ přiznává otevřeně. Z Ústí nad Orlicí vyrazila vlakem brzy ráno a hned ji čekal nabitý den plný jednání. „Doteď jsem neměla vůbec žádný volný čas,“ říká s úsměvem.

Na parlamentní prostředí si zvyká postupně. Budovy jsou složité, plné chodeb a spojovacích traktů. Politická jednání jí však cizí nejsou – v komunální politice se pohybuje již několik let. Od roku 2018 působí jako starostka obce Orlické Podhůří s necelými sedmi sty obyvateli.

Marie Kršková vnímá vstup do sněmovny jako odpovědnost

Kandidaturu přijala s jasným cílem. „Jako starostka jsem cítila, že některá rozhodnutí sněmovny nejsou správná. Pokud chci změnu, musím pro ni sama něco udělat,“ vysvětluje Kršková.

K politice ji ale nevedl pouze vlastní nesouhlas – od dětství ji formovalo prostředí doma. „Učili mě odpovědnosti, zájmu o věci veřejné, vztahu k víře. Vysvětlovali mi, že když člověk něco umí, má to nabídnout ostatním,“ říká. Politickou činnost svého otce si detailně nepamatuje, ale jeho hodnoty v ní zůstaly.