Dětství Jany Paulové bylo tvrdé: matka nekompromisní, ona sama citlivě pozměněná

◉ Jana Paulová zavzpomínala na své přísně vedené dětství a vysvětlila, jak ji formovalo.
◉ Otevřeně promluvila o výchově svých dcer, se kterými má dodnes velmi blízký vztah.
◉ Prozradila recept na šťastné manželství, které trvá už 50 let.
◉ Sdílela svůj přístup k tělu a zdraví: „Tělo je auto, které nás vozí životem.“

Jana Paulová mluví o přísném dětství i mateřství. Co všechno ji poznamenalo a jak to napravila?

Herečka Jana Paulová si dnes užívá spokojený život plný rodinné pohody, ale její začátky nebyly jednoduché. Vyrostla v době, kdy se děti vychovávaly pevnou rukou, a to zanechalo své stopy. V rozhovoru pro eXtra.cz se svěřila, jak výchova bez porozumění ovlivnila její sebevědomí – a proč se rozhodla jít úplně jinou cestou, když přišla řada na její vlastní děti. Co všechno se změnilo, když se stala matkou? A jak se jí podařilo udržet manželství už neuvěřitelných 50 let?

Dětství pod přísnou rukou

O svém dětství Jana Paulová mluví s porozuměním, nikoli s výčitkami. „Byla jsem přísně vychovaná, protože byla jiná doba,“ uvedla. Vysvětlila, že tehdy nebyla dostupná žádná literatura o výchově a rodiče často jednali metodou pokus-omyl. Přísnost její matky podle ní pramenila spíše ze strachu než z nedostatku lásky.

„Byli jsme čtyři děti, a tak máma prostě musela být přísná, aby nás zvládla. Dnes to chápu, tehdy to ale bolelo,“ přiznává herečka.

Právě kvůli těmto zkušenostem se rozhodla vychovávat své děti jinak. Chtěla, aby z její výchovy neodcházely s pochroumaným sebevědomím, ale s pocitem bezpečí a důvěry. „Nikdo nás neučil, jak být rodičem. Ale chtěla jsem, aby moje děti měly zdravé sebevědomí,“ říká Paulová.

Jana Paulová a vztah s dcerami

Se svými dcerami má dodnes blízký a přátelský vztah. „Mám kámošky,“ směje se. Jedna z dcer jí volá každý den, druhá se s ní vídá, když přiletí z ciziny. Jana Paulová tvrdí, že děti není třeba řídit – stačí být jim vzorem. „Nevedla jsem je nijak zvlášť. Ony prostě viděly, co dělám, a samy si z toho vzaly, co chtěly.“

Za klíčové považuje, aby její děti cítily svobodu a důvěru. Nemusí jít v jejích šlépějích, hlavní je, aby věděly, že je máma podporuje. „Nemusí dělat to, co já. Jen chci, aby věděly, že mají moji důvěru.“