„Líp už bylo? Ne pro naši společnost.“ Silný vzkaz všem, kdo váhají. Bude to stačit?

◉ Výzva mladým voličům, aby chránili demokracii a nezanedbávali své hlasovací právo.
◉ Připomenutí historických zlomů a nebezpečí návratu autoritářských tendencí.
◉ Série zásadních otázek, které by si měl položit každý občan před volbami.
◉ Silné osobní vyznání a apel na odpovědnost celé společnosti.

Známý herec a autor se rozhodl promluvit k nejmladší generaci voličů. Ve videu, které se rychle šíří po internetu, vyzývá k účasti ve volbách a k obraně demokratických hodnot. Mluví tiše, ale důrazně – a jeho slova rezonují. Není to agitace, není to moralizování. Je to hluboce lidské poselství člověka, který zažil dobu bez svobody. Jaké otázky by si podle něj měl položit každý volič před hlasováním? A proč říká, že pro něj osobně možná „líp už bylo“?

Silné osobní vyznání jako apel k volbám

V krátkém, ale výstižném videu se zkušený tvůrce obrací na mladé lidi jako na své vnoučata. „Volte, koho chcete, ale položte si při tom pár zásadních otázek,“ říká a připomíná, že demokracie není samozřejmá. Začíná s humorem, jak je pro něj typické, ale brzy se tón mění.

„Líp už bylo? Možná pro mě, ale ne pro naši zemi,“ zazní v záběru, kdy se prochází po louce. S nadsázkou mluví o tom, že se blíží jiné urny než ty volební, ale hned vzápětí vážně zdůrazňuje, že Česká republika má za sebou historicky nejdelší období svobody a prosperity.

Co je v ohrožení? A co si máme připomínat?

Vzpomíná na klíčové momenty české historie – rok 1968, okupaci, ale i euforii z roku 1989. Díky těmto zkušenostem, říká, víme, co znamená ztratit svobodu. A právě proto bychom ji neměli považovat za samozřejmost.

„Demokracie je křehká. Braňte ji tím, že půjdete volit,“ zazní z videa jasně. Apeluje na to, aby si každý položil otázky:

• „Nevolím náhodou někoho, kdo pohrdá demokracií?“
• „Nevolím někoho, kdo by chtěl omezit svobodu médií či nezávislost justice?“
• „Nevolím člověka, který by nás vyváděl z evropských struktur?“
• „Nevolím obdivovatele autoritářských vůdců?“

Tato varování mají podle něj zásadní význam zejména dnes, kdy v Evropě sílí touha po „silném vůdci“ místo fungující parlamentní diskuze.