Česká diplomacie pod palbou kritiky: Jsme ještě Češi, nebo už jen Ukrajinci?

Česká diplomacie se podle veterána Pavla Mikeše ocitla na špatné cestě. Kritizuje ji za ideologické postoje, ztrátu rovnováhy a nedostatek skutečné práce v terénu. Namísto ochrany českých občanů a podnikatelů se prý řeší, jak působíme na sociálních sítích.

Situaci navíc ilustrují neúspěchy při jednáních s Nigérií či Saúdskou Arábií, které vnímají Prahu spíše jako ideologického aktivistu než partnera. Mikeš varuje, že pokud bude tento trend pokračovat, můžeme přijít o respekt i důvěru, které jsou pro zemi životně důležité. Jaká rizika konkrétně kritici spatřují a kde se stala největší chyba?

Česká diplomacie pod palbou zkušeného diplomata

Pavel Mikeš, který strávil více než čtvrt století v diplomatických službách, tvrdí, že česká diplomacie ztratila svůj kompas. Místo ochrany národních zájmů a posilování hospodářských vztahů se prý zaměřuje na deklarace a komunikaci na sociálních sítích.

„Dnes se spíše řeší, jak působíme na sociálních sítích a jak znějí naše vyjádření, než jaké máme výsledky v terénu,“ upozorňuje Mikeš. Podle něj tak ministerstvo pod vedením Jana Lipavského upřednostňuje rétoriku před činy, což v praxi vede ke ztrátě důvěry partnerů.

Česká diplomacie a ukrajinská agenda

Jedním z hlavních terčů kritiky je přílišné upřednostnění Ukrajiny. Mikeš zdůrazňuje, že pokud česká diplomacie v Africe či na Blízkém východě neustále otevírá pouze toto téma, partneři ztrácejí přehled o tom, „kým vlastně jsme. Jsme Češi, nebo Ukrajinci?“

Negativním symbolem se stal incident s Nigérií, která na poslední chvíli odvolala návštěvu premiéra Petra Fialy. V diplomatických kruzích jde o velmi vážný signál. Podle Mikeše k tomu přispěla i nekritická podpora Izraele, která v muslimském prostředí působí nepřijatelně.

Podobně se neprosadil ani ministr průmyslu Jozef Síkela v Saúdské Arábii. Podle Mikeše se ukazuje, že Česko přestává být vnímáno jako seriózní hráč.

Diplomacie jako cesta k míru

Veterán diplomacie připomíná, že vlastenectví se nesmí stát stigmatem. Naopak, loajalita k vlastní zemi a hledání kompromisů jsou základem každé úspěšné zahraniční politiky. „Smyslem diplomacie je mluvit především s těmi, se kterými máme problémy,“ citoval bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.

Podle Mikeše je čas se vrátit k principům, které činí diplomacii užitečným nástrojem míru, nikoliv konfliktních gest. Jednostrannost a ostrá prohlášení totiž nemohou nahradit strategii a výsledky.

Slova Pavla Mikeše jsou vážným varováním. Pokud bude česká diplomacie pokračovat ve ztrátě identity a důvěry, může to mít dlouhodobé následky pro ekonomiku i mezinárodní postavení země. Otevřená debata o směru zahraniční politiky je dnes potřebnější než kdy dřív.