Digitalizace, daně a jedno nepozvané pivo: Má ještě smysl mluvit o liberálním bloku?

V předvolebním duelu, který zazněl v podcastu PoliTalk redakce Novinky.cz, se utkali dva zástupci liberálního spektra – Zdeněk Hřib za Piráty a Vít Rakušan za STAN. Ačkoliv sdílejí podobné hodnoty, jejich vize o vedení země se v mnohém liší.

Společný cíl: Zastavit Babiše a extremismus

Úvod debaty byl překvapivě jednotný. Oba politici se vymezili proti návratu Andreje Babiše k moci. Zdeněk Hřib označil jeho vládu za hrozbu pro demokracii a přidal slova o nutnosti nabídnout konstruktivní alternativu.

Vít Rakušan na to navázal ostrou kritikou extremistických nálad a otevřených výzev k fyzické likvidaci politických soupeřů. Jasně zaznělo, že kooperace s populisty a radikály není pro žádného z nich přijatelná.

Ale přestože to zpočátku vypadalo jako souznění dvou spojenců, atmosféra rychle zhoustla.

Symbolika místo spolupráce?

Napětí mezi oběma lídry je zjevné. Dokonce i symbolické pozvání na pivo – tedy neformální gesto sblížení – zůstalo bez odezvy. Hřib ho odmítl a poznamenal, že „na pivu nebyl ani se Svobodou a přesto spolupráce fungovala.“ Rakušan to přešel s tím, že důležitá je práce, nikoliv symboly.

Co se ale opravdu skrývá za tímto zdrženlivým postojem? Odráží to hlubší neochotu spolupracovat, nebo jen mediální hru pro voliče?

A hlavně – pokud mají společného protivníka, proč se jim nedaří táhnout za jeden provaz?

Školství: Sebekritika versus systémové selhání

Debata se záhy stočila ke konkrétním tématům – jedním z nejvíce rezonujících bylo školství. STAN, který měl po celé čtyři roky ve vládě rezort školství, se nedokázal vypořádat s vlastním slibem – platy učitelů ve výši 130 % průměrné mzdy zůstaly nenaplněny. Rakušan to uznal, s překvapivou dávkou sebereflexe: „Dokud školství nebude prioritou celé vlády, ke změně nedojde.“

Zároveň zpochybnil působení ministra Beka, kterého označil za člověka s „neideálním uměleckým dojmem“. Hřib naopak ostře hájil pirátskou digitalizační agendu a poukázal na dlouhodobé problémy stavebního řízení: „Tohle nefungovalo ani na papíře. Já osobně čekal na stavební povolení přes rok.“

Digitalizace a realita úředního šimla

Digitalizace, kdysi hlavní pirátská priorita, nabrala během jejich vládního působení značné trhliny. Zejména digitalizace stavebního řízení skončila neslavně, což vedlo až k odchodu Pirátů z vlády. Přesto Hřib trval na tom, že problém není v digitalizaci jako takové, ale v systémové nepřipravenosti úřadů a legislativních překážkách.

Rakušan si neodpustil ironickou poznámku: „Ve školství jsme mohli doručit víc. Ale slyšet, že stavební řízení vlastně funguje, je možná ten hlavní rozdíl mezi námi.“

Daně – spíše spojnice než rozdělení

Překvapivě konstruktivní debata se vedla na téma daňové politiky. Oba politici se vyslovili pro progresivní daň, vyšší zdanění investičních bytů a zdanění tzv. hříšných produktů. Rakušan se snažil prezentovat STAN jako daňově odvážnější: „My jsme jediní, kdo to říká nahlas. Potřebujeme silnější příjmovou stránku rozpočtu.“

Hřib však nezůstal pozadu a připomněl, že Piráti s tímto programem přišli dříve: „My chceme snížit daně 90 % lidí, ale zvýšit je těm, kteří spekulují. Například pro firmy z nepřátelských zemí, jako je Rusko, navrhujeme 68násobné zvýšení.“

Koalice? Možná. Funkční? Otazník.

Závěrečné minuty duelu přinesly otázku, zda je reálná budoucí koalice Pirátů a STAN. Ideově si jsou blízcí – liberální přístup, důraz na transparentnost, odpor vůči populismu. Přesto je mezi nimi znatelný rozdíl v přístupu: Piráti často míří víc do systémových změn, STAN se prezentuje jako pragmatická síla, která „umí řídit kraje i obce“.

Představa společného vládnutí tak není nemožná, ale bude vyžadovat překonání osobních antipatií i rozdílných stylů komunikace. Slovní přestřelky na veřejnosti a opatrnost v budování vzájemné důvěry mohou být překážkou, ale také nutnou fází zrání skutečného partnerství.

Co zůstává mezi řádky?

Možná právě to nejzajímavější – že za všemi slovy, programy a výměnami názorů, se skrývá boj o stejného voliče. Městského, vzdělaného, progresivního. A že v tomto boji nejde jen o čísla, ale o to, kdo přesvědčivěji nabídne vizi moderní, spravedlivé a demokratické České republiky.

Ať už se po volbách sejdou na jedné vládní palubě nebo zůstanou na svých kurzech, jeden fakt zůstává: bez schopnosti hledat kompromisy a spolupracovat nepůjde zvrátit trend rostoucího populismu a rozkladu veřejné důvěry.