Babiš dostal berlí, Fiala čelil plivanci. Společnost se radikalizuje, varují experti

V posledních týdnech sledujeme vývoj, který by ještě před několika lety působil jako sci-fi. Fyzické útoky na přední české politiky – konkrétně Andreje Babiše a Petra Fialu – už nejsou jen výjimkami, ale signálem hlubšího problému. Společnost se dostává do stavu, kdy slovní nesouhlas přestává stačit a přechází se k násilí.

V Českých Budějovicích byl Andrej Babiš napaden berlí. V Písku zase premiér Petr Fiala čelil plivanci během veřejného vystoupení. Přestože oba měli ochranu, ukázalo se, že napětí mezi občany a politickou elitou dosáhlo nebezpečné úrovně.

Rozdělená společnost, nulová tolerance

Politolog Vladimír Hanáček zmiňuje, že česká společnost je dnes rozdělena do dvou nesmiřitelných táborů. Jedni obviňují vládu z vlastizrady, druzí označují opozici za proruskou pátou kolonu. Tento černobílý pohled na svět ničí schopnost naslouchat a respektovat odlišné názory.

„Tohle rozdělení vytváří atmosféru, v níž už fyzické násilí nepůsobí jako extrém, ale jako logické vyústění dlouhodobého napětí,“ říká Hanáček. A právě v tom je ta největší hrozba – normalizace agrese.

Média, stres a psychický tlak

Do situace výrazně zasahují i média a každodenní stres. Politolog Milan Školník upozorňuje, že se volební kampaně vyostřují právě v době, kdy lidé čelí návratu do rutiny po dovolených, nárůstu cen a obecné únavě ze situace v zemi.

„Nálady ve společnosti nejsou dobré. A když se spojí frustrace, obavy z budoucnosti a emočně nabitá politická rétorika, vzniká výbušný koktejl. Pak už stačí málo,“ říká.

Školník varuje, že fyzické útoky – byť symbolické – mají ničivý dopad na demokratické prostředí. Nejenže znejišťují politiky, ale i omezují jejich ochotu být v kontaktu s občany. A právě přímá komunikace je jedním z pilířů demokracie.

Co se stane, když budou útoky pokračovat? Hrozí, že politická scéna se stáhne do bublin, veřejnost zůstane frustrovaná – a napětí bude dál růst.

Odborník na politickou komunikaci Jan Kubáček tvrdí, že radikalizace veřejnosti je částečně i důsledkem chování samotných politiků. „Za poslední roky jsme byli svědky toho, jak politici začali své odpůrce nálepkovat: dezoláti, lepšolidi, fašisti, eurohujeři. To nejsou jen slova – to je přímý útok na identitu lidí.“

Když politici takto komunikují, přestávají být zástupci všech občanů a stávají se vůdci vlastního tábora. A tím nechtěně povzbuzují i agresivní reakce – protože když je někdo označen za škůdce nebo nepřítele, snadno se stává terčem.

Násilí jako nová norma?

V demokratické společnosti je klíčová možnost nesouhlasu. Ten ale musí mít podobu dialogu, demonstrací, veřejných diskuzí – ne pěstí nebo urážek. Pokud se násilí stane „přijatelnou formou protestu“, ztrácíme základní principy demokracie.

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že jakmile se násilí začne tolerovat, rychle se šíří. Ve Francii, Německu nebo USA už dochází k tomu, že politici musí být izolováni za bariérami, v neustálém obklopení ochrankou. Chceme, aby se i v Česku stala politika nedostupnou a odtažitou?

Důsledky pro volby i společnost

Pokud se trend radikalizace nezastaví, čekají nás podle odborníků následující důsledky:

• Posílení bezpečnostních opatření – politici se budou držet dál od veřejnosti.
• Ztráta přímé debaty – místo argumentů budou vítězit emoce.
• Další rozdělení společnosti – občané přestanou věřit, že mají vliv na dění.
• Ztráta důvěry v demokracii – roste riziko podpory autoritářských přístupů.

Co s tím?

Změna nebude jednoduchá. Ale prvním krokem je jasné odmítnutí násilí – ze strany politiků, médií i občanů.

1. Politici by měli přestat útočit na své odpůrce. Kritika je v pořádku, ale bez urážek a nálepkování.
2. Média by měla přinášet vyvážené informace, ne jen emocionální titulky a clickbait.
3. Občané by měli převzít odpovědnost za to, jak mluví, sdílejí a hodnotí názory druhých.

Naděje stále existuje

Navzdory aktuálním událostem máme šanci zvrátit vývoj. Česko má silné demokratické instituce, otevřenou společnost a historii, která ukazuje, že i v těžkých časech se umíme sjednotit.

Ale bez aktivního přístupu – a především odvahy vystoupit z vlastních názorových bublin – to nepůjde.