„Dejte mi většinu a všechno vyřeším.“ Babišova strategie mlčení o koalicích vyvolává otázky i spekulace

Volby 2025 se stávají klíčovým momentem pro hnutí ANO a především pro jeho předsedu Andreje Babiše. Ten se po čtyřech letech mimo vládní křesla snaží přesvědčit voliče, že je připraven vrátit se zpět do čela státu.

Na svých setkáních s občany po celé republice zdůrazňuje, že odpoví na jakýkoli dotaz. Existuje však jedna jediná otázka, které se systematicky vyhýbá: s kým by chtěl v případě vítězství vládnout.

Tento postoj se projevil i během aktuální kampaně na jižní Moravě, kde Babiš přijel podpořit svou blízkou spolupracovnici Alenu Schillerovou. Na mítinku v Lanžhotě se ho jeden z občanů zeptal přímo, zda má už vyhlédnuté spojence.

Odpověď přišla v podobě úsměvu a gesto směrem k publiku: „Spojence máme. Tady jsou spojenci.“ Tím ale jakékoli konkrétnější informace skončily.

Není to poprvé, kdy se podobné otázce vyhnul. Když jej novináři opakovaně žádali o upřesnění, koho má na mysli, uchýlil se k jediné větě, kterou opakuje jako mantru: „Dejte Babišovi 50 procent a je to vyřízeno.“

Ale co tato věta doopravdy znamená? A pokud 50 procent nezíská, kdo se stane jeho skutečnými partnery na cestě k moci?

Andrej Babiš volby 2025: Hledání spojenců i odmítání kompromisů

Na otázku, jak by si představoval povolební vyjednávání, odpovídá Andrej Babiš stále stejným způsobem – tedy že potřebuje absolutní většinu. Touto taktikou se vyhýbá složitým debatám o možných partnerech, a zároveň posiluje obraz sebe sama jako lídra, který chce vládnout bez závislosti na jiných stranách.

Možné spojenectví s SPD stále ve hře

Přesto diskuse o spojení hnutí ANO se stranou Tomia Okamury nikdy neutichly. Někteří voliči na Babišových mítincích přímo navrhují, aby se tyto dva subjekty spojily. Babiš se k tomu staví opatrně – na jednu stranu připouští, že mají v některých oblastech podobné postoje, například k referendu či kritice EU, na druhou stranu však nechce působit dojmem, že by se k SPD otevřeně přihlásil.

Nejde jen o programové rozdíly, ale také o možné reakce veřejnosti a médií. Otevřené spojenectví s Okamurou by mu sice mohlo přinést další hlasy, ale zároveň by odradilo umírněné voliče, kteří vnímají SPD jako příliš radikální sílu.

Koalice s vládními stranami a Piráty? Vyloučeno

Naopak naprosto jasně se Babiš vymezuje proti spolupráci se současnými vládními stranami i Piráty. Jeho ostrá kritika kabinetu Petra Fialy (ODS) a také odmítavý postoj Pirátů vůči ANO ukazují, že zde není žádný prostor pro kompromis. Pokud by se ANO dostalo k moci, jeho vláda by se musela opírat o jiné opoziční nebo nově vzniklé subjekty.

Evropská unie a NATO – zůstává, ale referendum nevylučuje

Dalším sporným bodem je zahraničněpolitická orientace. Zatímco SPD i uskupení Stačilo! otevřeně prosazují referendum o vystoupení z EU a NATO, Andrej Babiš opakovaně zdůrazňuje, že pro odchod z těchto struktur není. Přesto připouští, že zákon o referendu podporuje. Tím si nechává otevřená zadní vrátka – jednak vůči euroskeptickým voličům, jednak jako vyjednávací nástroj v případné spolupráci s radikálnějšími stranami.

Mlčení jako strategie

Podle politologů není Babišovo mlžení náhodné. Je to součást strategie, která má udržet pozornost voličů a zároveň mu umožnit pružně reagovat na povolební situaci. Kdyby dnes jasně oznámil, s kým je ochoten vládnout, riskoval by, že se stane terčem kritiky a že část jeho elektorátu odpadne.

Jeho hlavní sdělení je proto jednoduché: „Dejte nám většinu a všechno vyřešíme sami.“ Tato strategie působí na část voličů uklidňujícím dojmem – věří, že ANO má plán a není třeba se zabývat komplikovanými otázkami koaličních vyjednávání.

Jak to může dopadnout?

Pokud ANO získá skutečně vysoký podíl hlasů, může se Babiš ocitnout v pozici, kdy nebude potřebovat žádného pevného partnera a dokáže sestavit menšinovou vládu s tichou podporou SPD či jiných opozičních subjektů. Na druhou stranu, pokud jeho výsledek nebude tak silný, bude muset hledat konkrétní spojence – a právě zde se ukáže, zda jeho taktika mlčení byla správnou cestou.