Rédová se hájí: Nebudu mlčet a nikdo mi nezakáže mluvit o Palachovi

Petra Rédová – zdravotní sestra, politička a dnes i kontroverzní postava veřejného prostoru. Výrok, kterým vyzvala k „zapálení Palacha v nás“, se stal terčem ostré kritiky i podporou symbolického probuzení svědomí.

Zazněla metafora. Jedna věta. A spustila se lavina.

„Zapalme v sobě Palacha – ne bolestí, ale pravdou, ne ohněm, ale láskou, ne obětí, ale činem.“ Slova, která podle Rédové měla povzbudit k občanské odvaze. Podle kritiků ale překročila hranici slušnosti a zneužila památku Jana Palacha pro politické účely.

Veřejnost se rozdělila. Jedni vnímají Rédovou jako ženu, která se nebojí mluvit. Druzí jako cynického manipulátora s dějinami.

Petra Rédová ale mlčet nehodlá. Naopak tvrdí, že v celé kauze nejde o ni – ale o právo mluvit, myslet a neomlouvat se za to. Připomíná, že svoboda slova se láme právě tam, kde začínáme umlčovat „nevhodné“ názory.

„Odkaz Palacha není majetkem žádné strany. Patří nám všem.“

Co přesně říká Petra Rédová ke kritice? Proč trvá na svých slovech i přes nátlak médií? A jak to celé souvisí s hnutím STAČILO!?

Petra Rédová: Já mlčet nebudu. A Palach není jen historická socha

Po vlně ostré kritiky, výpadů médií i politiků se Petra Rédová rozhodla promluvit naplno. Ve svém obsáhlém vyjádření odmítla jakékoli zneužití odkazu Jana Palacha a naopak zdůraznila, že její slova byla symbolickým apelem na svědomí národa.

„Nezazněla výzva k násilí. Nezazněl výsměch. Zazněla symbolická prosba, aby se v nás znovu rozhořel plamen svědomí.“

Podle Rédové dnes česká společnost čelí ztrátě odvahy říkat pravdu. A právě tím, že zmiňuje Palacha, chce připomenout, že občanská statečnost není přežitek. Právě naopak – chybí čím dál víc.

Svoboda slova pod tlakem

„To nejhorší není mediální hysterie,“ upozorňuje Rédová. „To nejhorší je, že běžní lidé se začínají bát mluvit. Bojí se říct slovo, které není schválené.“

Tímto výrokem míří přímo do srdce aktuálních debat – o cenzuře, o tzv. „cancel culture“, o roli médií v určování, co je „správný názor“. Rédová tvrdí, že se stala exemplárním příkladem toho, jak systém trestá kohokoli, kdo vybočí.

Zdravotní sestra, matka, žena z lidu – tak se sama představuje. Ne jako profesionální politička, ale jako občanka, která nechce jen pasivně přihlížet.

Palachův odkaz: Památka, nebo živá výzva?

Jedním z nejsilnějších bodů kritiky bylo, že se Rédová „opovážila“ pracovat s Palachovým jménem. To podle některých náleží výhradně „historickému klidu“. Jenže ona nesouhlasí:

„Odkaz Palacha není vlastnictvím žádné strany. Patří nám všem.“

Připomíná i příběh Milady Horákové – jako další příklad toho, že pravda bez odvahy nemá sílu.

Rédová tvrdí, že právě snaha „zakonzervovat“ Palacha jako historickou postavu ho zbavuje významu. Že místo vzpomínek potřebujeme činy. A že mlčet znamená souhlasit s tím, co se děje.

STAČILO! jako symbol odporu?

Dalším bodem v celé kauze je rostoucí podpora hnutí STAČILO!, které Rédová spoluvytváří. Podle ní právě to stojí za mediální i politickou štvanicí.

Hnutí vystupuje ostře proti současné vládě, cenzuře, zadlužování státu i „umlčování nepohodlných hlasů“. V kampaních se objevují témata jako národní suverenita, ekonomická odpovědnost i právo na odlišný názor.

A právě tím si podle Rédové hnutí vysloužilo nelibost vládních kruhů.

„Nejde o mě. Jde o to, umlčet každého, kdo má jiný názor. Každého, kdo si dovolí říct: STAČILO!“

Staré fotografie, „kontakty“ a špinavé triky

Kromě výroku o Palachovi se proti Rédové objevila i série dalších útoků – staré fotografie, záznamy, vytržené citace. Podle ní jde o cílenou diskreditaci, která má odklonit pozornost od podstaty věci – tedy svobody slova.

„Presumpce neviny dnes neexistuje. Jakmile vás někdo označí, ostatní přestanou přemýšlet.“

Zároveň dodává, že mainstreamová média odmítají dát prostor opozici. I proto mluví skrze sociální sítě a alternativní platformy – i za cenu nepochopení či další kritiky.

Závěr: Pravda, odvaha, činy

Petra Rédová na svých slovech trvá. A přes veškerý tlak se omlouvat nehodlá.

„Nebudu mlčet. Nebudu se omlouvat za to, že cítím, myslím a mluvím. A budu dál vyzývat lidi, aby v sobě ten oheň zapálili. Protože kdo mlčí, ten souhlasí. A já souhlasit nebudu. Nikdy.“