Prezident Petr Pavel podepsal novelu trestního zákoníku, která kriminalizuje veřejnou propagaci komunismu a staví jej na stejnou úroveň s nacismem. Na první pohled jde o jasný a očekávaný krok – komunismus je vnímán jako totalitní ideologie, která v Československu způsobila desetiletí útlaku. Jenže právě tady přichází paradox, který budí emoce: Petr Pavel byl v minulosti aktivním členem KSČ, loajálním podporovatelem režimu a dokonce obhájcem sovětské okupace.
Publicista Petr Holec ve svém komentáři upozornil, že to celé působí jako „čistý výsměch logice i historii“. Novela totiž zavádí až pětileté tresty pro ty, kdo veřejně podporují totalitní ideologie včetně komunismu, a má vyrovnat právní přístup k nacismu a komunismu. KSČM zákon označila za „cílený útok“ na svou existenci a varuje před politickým zneužíváním.
Holec ale tvrdí, že hlavním smyslem zákona není ochrana demokracie, nýbrž symbolický vzkaz a možná i politická zbraň. „Jde spíš o zoufalý tah vlády, která se bojí návratu Kateřiny Konečné do Sněmovny,“ říká ironicky a dodává, že prý už chybí jen „zatčení přímo v přímém přenosu“.
Co ale znamená, když zákon podepisuje právě ten, kdo byl dřív součástí toho, proti čemu teď vystupuje? Může někdo s takovou minulostí věrohodně vést boj proti ideologii, kterou kdysi sám zastával?
Petr Pavel komunismus a proměna prezidenta „ve flanelce“
Petr Holec se ve svém komentáři zvlášť věnuje osobnímu příběhu prezidenta. Popisuje Pavlovu „proměnu“ z rozvědčíka a oddaného komunisty na prezidenta, který dnes stojí po boku západních lídrů a bývá označován za pokračovatele odkazu Václava Havla. „Stačilo vyměnit uniformu za flanelku,“ píše Holec s notnou dávkou ironie.
Pavlova minulost proto neustále vyvolává otázky – je jeho dnešní postoj skutečný, nebo jde o čistý politický kalkul? Pro jedny je prezident symbolem odpuštění a změny, pro druhé zůstává jen „přeběhlíkem“, který mění názory podle toho, jak vítr fouká.
Když boj proti komunismu vypadá jako jeho napodobenina
Holec ale nekritizuje jen prezidenta. Připomíná i premiéra Petra Fialu a jeho vládu, která podle něj „bojuje proti komunismu jen naoko“. Ve svém komentáři dokonce tvrdí, že kabinet často používá praktiky připomínající éru minulého režimu. „Z fialovského Česka se stává Potěmkinova vesnice, kde je vše naruby a lež je pravdou,“ shrnuje ostře.
To je podle něj největší paradox celé situace – zákon, který má bránit návratu totalitních ideologií, se může stát nástrojem politického boje a umlčování nepohodlných názorů. A tím paradoxně inspiruje právě to, co chce potlačit: zájem o „zakázané“ myšlenky a možná i jejich oživení.
Satira, která se stala realitou?
Celá kauza podle Holce působí jako satira, která ale už dávno přestala být vtipem. Politici, kteří kdysi hlásali jednu ideologii, dnes proti ní tvrdě vystupují, a občan se v tom ztrácí. Co je pravda a co jen „hra na pravdu“?
A právě tento chaos, míní komentátor, je nejnebezpečnějším aspektem současné české politiky. Nejde totiž jen o minulost, ale i o to, jak se s ní zachází dnes.
Závěr
Podpis novely kriminalizující propagaci komunismu prezidentem Petrem Pavlem není jen legislativním aktem. Otevírá mnohem hlubší debatu – o paměti, odpovědnosti a o tom, zda mohou bývalí zastánci totalitních ideologií důvěryhodně stát v čele jejich potírání.
Jak naznačuje ostrý komentář Petra Holce, česká politika dnes často připomíná scénář satirického divadla, kde se minulost a přítomnost slévají a realita se stává jen další rolí, kterou politici hrají.
Napsat komentář